MEDARD téměř doma, kde je nejkrásněji

                         7. až 10. června 2018

čtvrtek 7.6.

Konečně nastal den D. a všichni ráno pospícháme, abychom byli před 7. hodinou na “Gottwalďáku”, kde nás čeká autobus s Blažejem a těšíme se na slíbený výlet, který je příznačně nazvaný “Tam, kde je nejkrásněji” a ty pivovary nám dodají sílu k putování. Náš hodný Jaroušek F. nám přece jen tento výlet zprostředkoval, i když je nás méně než málo, ale protože jsme se tak těšili, tak to určitě všechno převáží. Zjišťujeme, že se shromáždily odolné a na vše připravené zbytky naší party, neomluvitelně jsou Mraci na kolách a Školská street zase v Albánii.

Přesně v 7:00 jsme vyrazili směr Chromeč, kde jako každý rok přistupuje Jana, sestra Lenka už sedí v autobusu. V Postřelmově naložíme Tomáše a už rychle na poslední zastávku v Zábřehu, kde u gymplu nabereme další účastníky našeho zájezdu: Dvořáky, Kalamitky, Dášu, Hrada a Broňu a po dlouhé době Milana s kytarou, pak taky Hanku, Šída volal, že nás někde dostihne. V pohodě docestujeme do Kamenné.

Kamenná je malá obec, ležící na jihovýchodním okraji šumperského okresu. Název obce naznačuje, a to se týká i německého názvu Steine, že je třeba jej spojovat s kamením, avšak spíše s kamenitým místem než s kamenolomy. Odpovídá tomu pečetní znamení obce, kde je zobrazena skála s jehličnatými stromy po stranách a se sluníčkem nahoře.
Obec byla založena v úžlabině pod zalesněnou strání. První písemná zmínka o Kamenné pochází z roku 1385. Její nadmořská výška se pohybuje v rozmezí od 375 do 415 m. Úžlabina se zvedá na východ až po skalnatý vrch Bradlo (601 m). Z tohoto památného místa je vynikající rozhled na všechny strany, zejména pak na jihovýchod do prostoru Uničovské tabule. Je to zároveň nejvýše položené místo Úsovské vrchoviny. Katastr obce Kamenné má rozlohu 512 ha.

a pak rychle na Bradlo

Všichni jsme vystoupali, až na vrchol Bradla a kochali jsme se výhledem. Vichřice, která se prohnala lesem způsobila, že je shora vidět do všech stran. Ještě povinná fotka se skřítkem a hurá do Lipinky. Les byl přístupný pouze na vlastní nebezpečí, ale nic se nám nestalo a tak jsme pokračovali do Lipinky (67 čísel popisných)

Pro nádherné výhledy, čistou přírodu a zajímavé turistické lokality (vrch Bradlo, Kočičí skály) je oblíbeným cílem pěších túr i cyklistických výletů.

Tady je malá ukázka zdevastované školy

Taky jsme tento výlet mohli nazvat po stopách do minulosti, protože Jaroušek učil v Kamenné, já jsem několik let bydlela v Lipince ve škole, která je teď úplně zničená. Jindřiška zase bydlela v Kopřivné nad obchodem.

Abychom se moc nenachodili, tak rychle v Lipince do autobusu a rychle se přesunujeme do Slatinice.

Přijeli jsme do Slatinice (Lázně), tam jsme se rozešli, každý kam chtěl. Naše parta poseděla v hospůdce, kde to nejdříve vypadalo, na fiasko, ale pak jsme dostali pivko Pátera(11°) a Matouše (12°) a dobrou pizzu. Ještě malá zastávka na kafíčko, zákusek a zmrzlinu a postupně jsme se vydávali na rozhlednu Velký Kosíř, měla být otevřená, ale nebyla. Všichni trefili správnou cestu, jen já aVěrka jsme zakufrovaly, vydaly jsme se doprava místo doleva a ještěže jsme potkaly kouzelnou stařenku, jinak bychom cíle nedosáhly. I tak jsme k minipivovaru ve Lhotě pod Kosířem přišly dost pozdě, ale nějaké to pivko na nás zbylo a to bylo dobře protože bylo výborné.

Rozhledna Velký Kosíř

Haltýř 11%

Polotmavý ležák Haltýř pojmenovaný podle obecní studny Haltýř ve Lhotě pod Kosířem využívá sladu ze sladovny v Zábřehu a je  nachmelený českými odrůdami chmele, jenž zajišťují mimořádnou vyváženost s příjemně nahořklou chutí, která vás vybídne k dalšímu napití.

Daly se koupit petky piva s sebou, takže blaho veliké. Vypili jsme, co se dalo. Závěr čtvrtečního putování se vydařil a zase rychle do autobusu, kde za Helinina pokřiku “Live is live” jsme ve veselé náladě pokračovali v cestě, čekalo nás ubytování na Brněnce.

.

Když jsem se všichni ubytovali a také navečeřeli (sekaná a brambory), sešli jsme se pod slunečníky, Milan s kytarou a ostatní s dobrou náladou. Jen já jsem ležela na pokoji s úžehem, nevzala jsem si kšiltovku (už se na mně musí dohlížet), ale kamarádi mne nenechali ležet, prý se to nejlépe léčí v kolektivu písničkami a alkoholem a víte co, měli pravdu. Za veselého zpívání a popíjení Zlosinu, (místní pivo, které se vaří přímo v budově, kam jsme chodili na jídlo) jsme vydrželi až do úplné tmy a taky nám bylo i chladno, tak rychle na kutě, ať se pěkně vyspíme na další den.

.

pátek 8.6.

Ráno nás čekalo krásné probuzení: Milan hrál “Je ráno, je ráno ….” a bylo velice příjemné. Po snídani se po skupinkách vydáváme na cestu , nejdříve na Dianu, pak dál přes Prameny kolem větrných elektráren nad Rejcharticemi. Podle itineráře jsme měli jsme jít na Lužnou, tu jsme vynechali (byla to chyba, prý se tam podávalo pivko), protože jsme se pokračovali do Kopřivné, kde jsme si v obchodě koupili nanuky a Jindřiška se přiznala, že to byl její rodný dům a tak je to fakt, že je to putování ke kořenům. Pokračovali jsme dál a u lípy jsme se dohodli, že opravdu nepůjdeme na Lužnou, ale budeme pokračovat k Novému hradu

Milan S. nám ukázal stražní věž a pak také cestu odvahy, nejdříve to vypadalo zábavně, ale pak už nebylo cesty zpět a vrhali jsme se ze srázu dolů, kde nás Milan stimuloval slovy, že U Sepla bude pivko a že už je to blízko a to nám dodalo sil, ještě jsme přeskočili potok a za chvilku jsme opravdu seděli v hospůdce U Seppla. Někteří jsme neviděli štolu Mařku, tak přikládám foto s informacemi.

Datum vyhlášení	13. dubna 2011
Vyhlásil	Krajský úřad Olomouckého kraje
Kód ÚSOP	5657
Lokalita	Komňátka, Raškov Ves
Výška	360 m n. m.
Výměra	2,1085 h

Vyjedli jsme místní menu (kuřecí stehna s rýží), pak kafíčko a hlavně dobrý Šerák a takto úspěšně jsme ukončili páteční putování (asi 15 km). Pak rychlý přesun, zásluhou našeho Blažeje a jsme v Zábřehu v minipivovaru u Welzla.

Od 9.11.2017 na čepu Welzl 11°, Welzl 12,5° Bitter, Welzl 13° Stout, Welzl 14° Oskar, Welzl 16° IPA

Tam jsme se potkali s Bagem (Věrka po rozšifrování jména zjistila, že jsou rodina). Pak přišel i Vlastík, ale sám, Evka prý zvelebovala zahradu. Konzumovali jsme inzerovaná piva, pak jsme ještě provolali slávu 12ti leté ledvině, kterou má transplantovanou moje Jitka a zase rychle do autobusu , naložili jsme Baga i s kolem a rychle k Brněnce. Po večeři (knedlo, zelo, vepřo) bylo zase veselení a zpívání až skoro do ráno. Už tolik nevydržíme.

sobota 9.6.

Ráno Milan opět nezklamal a tak zase příjemné ranní probuzení písní, no jako na zámku. Po snídani Bago odjel na kole zpět do Zábřehu a nás Blažej odvezl na Skřítek, kde jsme udělali skupinové foto, ale ne před Skřítkem, ale před dědou Pradědem , ale v konečném důsledku jde o skoro společné foto, ne?

Pradědova galerie U Halouzků,

Jiříkov 39

U silnice stojí Skřítek, duch hor. Plastika pochází od Jiřího Jílka.

A pak dolů přes Hvězdu a Traťovku a rychle spěcháme lesem na Krásné, protože se blíží bouřka a Heli J. zvaná Jindřiškou Daňková se bojí bouřky a to naše putování velmi urychlilo a tak suchou nohou dojdeme do zastřešené terasy na Krásném a tam nám bouřka, která nás nakonec dostihla vůbec nevadí. A protože pivo děla krásná těla, tak zase jedno dáme, je zasloužené a taky něco málo k zakousnutí.

Blažej pro nás přijel a tak suší nastupujeme do autobusu a pokračujeme do minipivovaru U Jirsáka. Tam malý zádrhel, prý zabíráme místo platícím hostům, asi proto, že Jára neukázal vlajku, nebo za to mohlo naše turistické oblečení, ale nakonec nám otevřeli salonek, tak jsme dali pivko, moc se nám tam nelíbilo (nebyli jsme asi Vipky), tak zase rychle do autobusu směr Brněnka. U Losinského zámku nám Blažej zastavil a někteří jsme si šli spravit chuť do pralinkárny, kde měli výborné kafíčko, zmrzlinu i zákusky. Tam nás dostihl Milan, který to málem zaspal. Pak jsme prošli lázněmi a za mírného deštíčku jsme byli na Brněnce. Věděli jsme, že je to poslední večeře (ražničí s brambory) i večer, venku nic moc, tak jsme se usalašili pod střechou. Hned po večeři nás opustily dvě sokolky Eva F. a Jana J., měly druhý den sokolské vystoupení v Dubicku (z nedělního telefonu vím, že všechno dobře zacvičily). Pak se tam najednou večer objevila Majka Stonová, která s námi dříve jezdila a tak se vzpomínalo, hodovalo, pilo a zpívalo, až byla šem zima a postupně se vytráceli spat. Nejvěrnější udělali přesun na pokoj č. 5 a pokračovali v konzumaci, asi už ani nic moc nezbylo, ale zpívat jim šlo, ale taky vytuhli a do rána byl klid.

neděle 10.6.

Ráno Milan zase příjemně pozpěvoval, pak snídaně a rychle na cestu do Orlických hor. Vyjeli jsme směr Hanušovice, kde k nám měl přistoupit mladý Kalamitka, ale Blažej přejel nádraží a tak za námi jedoucí Šida pro něho zajel se svým nablýskaným jaguarem. Pro hanušovické nádraží určitě velký zážitek.

Pak zase pokračujeme směr ”Orličky”, cesta se úží, ale Blažej si poradí se vším. Najednou jsme v Říčkách a všichni vyrážíme na poslední výlet, po modré k Andělskému vrchu, po červené na rozhlednu Annu, ne všichni ji navštívili, někteří opět raději do maličké hospůdky u tvrze Hanička na pivko, tam jsme dojedli Milanův velmi, ale opravdu velmi trvanlivý salám, Tom nabízel jablka a k tomu jsme si dali pivo, no úžasná kombibace

Vydáváme se na další cestu směr Neratov, tam se přední šiky a opozdilci z rozhledny setkají s Járou, který šel z Haničky a všichni spěcháme k Neratovu, je horko a zase velká žízeň. Tak moc jsme spěchali, že se Milanovi udělaly na botách “žraloci”, snažili jsme se mu je opravit, viz foto, aby aspoň došel do Neratova.

V Neratově se nejdříve najíme, pak rychlá exkurze do minipivovaru, ochutnali jsme 7° pivko, nakoupili normální pivko i domů. Ještě rychle prohlédnout kostel a pak nás čeká jen cesta domů. Jaroušek ani tentokrát nevytáhl vlajku a to asi znamená, že pojedeme i příští rok. Hurááááá

Kostel v Neratově. Skleněná střecha je trochu vidět

Ještě že máme Blažeje, který řídí i když my už všichni spíme a sám neusne. Musíme mu udělit velikou pochvalu.

V Králíkách probíhá nějaký cyklistický závod, ale nezdrží nás, pokračujeme na Štíty. Tam je najednou úplně šedo, déšť, kroupy, ještě, že sedíme v autobusu. V Jedlí, kde se s námi loučí Jaroušek, už jen lehce poprchává a v Zábřehu vypustíme první várku, pak Tom v Postřelmově, Jana v Chromču a my zbylí jedeme do Šumperka. Blažej nás odmění kruhovým objezdem (skandovali jsme “My ten kruháč stějně objedem, stejně objedem, stejně objedem”), trochu jsme vyvedli řidiče z míry, ale už postupně vystupujeme a říkáme si, jak to všechno hrozně rychle, ale krásně uteklo.

Bylo to bezvadné, i když to bylo za humny.

Pro ty kdo znají mého „Karla“ zasílám foto, na 2. obrázku Karel junior