Na Medarda do Kanady (české) 8. až 11. června 2017
Odjezd ve čtvrtek 8.6.2012
v 600 Šumperk
Gottwalďák, 610 Postřelmov, 620 Zábřeh nám. Osvobození.
Čtvrtek 8.6.2017 – Zastávka v maštali, Jindřichův Hradec a okolí.…
Vranice – po červené Toulovcovy maštale – U kostelíčku – po žluté Městské maštale – Budislav (5 km)
Jindřichův Hradec - prohlídka města – barokní most
Jindříš – po červené
Jindřišské
údolí –
Vítkův hrádek – po zelené Blažejov – po cyklistické stezce Malý Ratmírov a pak
bez značky do cíle (9 km)
Pátek 9.6.2017
– Landštejn, Slavonice, Ďáblova prdel…
Landštejn – po červené Staré Město pod Landštejnem – Slavonice (12 km)
Valtínov – po NS – rozhledna U Jakuba – Ďáblova Prdel
– Valtínov (5 km)
Sobota 10.6.2017 – Vlakem Českou Kanadou
Pěšky (3 km) – Malý Ratmírov 9.45 – vlakem do Nové
Bystřice, muzeum veteránů, na zmrzlinu do
Litschau, Kaproun – po dohodě se neuskutečnilo, místo
toho byla návštěva Třeboně
možnost návštěvy památníku Járy Cimrmana (800 m na
zastávku vlaku, kde byl Cimrman vyloučen z vlakové přepravy, Kunžak
Neděle 11.6.2017 – konečná…
Od chatek bez značky Vlčice (muzeum České Kanady) – po
žluté zámek Rozkoš – tvrz Budkov –Strmilov
(7 km) a po cestě zpět Telč
Tak jsme se dočkali a
zase jedeme na náš vymodlený výlet, tentokrát je naším cílem Česká Kanada.
Jednoroční přestávka nás jednak namlsala a druhak jsme všichni šumperáci stáli
dlouho před 6 hodinou ranní na Gottwalďáku, a očekávali Vobusáky, tedy autobus
VOBUS s řidičem Blažejem, který už si na nás už zvykl a určitě už se taky
těšil, až nás všechny zase uvidí. 
Blažej
Zastávky Chromeč, Postřelmov, Zábřeh a Zvole už dobře známe, tedy náš řidič Blažej a tak jsme
všechny zdárně nabrali a pokračovali k první zastávce .
Jirka Baslar, vzorný
jako vždy, pro nás udělal kartičky účastníka zájezdu (kdyby se někdo nedej Bože
ztratil), nebo jen aby nám to ostatní záviděli.
Vranice – po červené Toulovcovy maštale –
U kostelíčku – po žluté Městské maštale – Budislav (5 km)
Tak začal první den a
hned jsme se vydali po vyznačené trase zšli Vranic na Toulovcovy maštale
Z Vranic jsme šli lesem po červené na
Toulovcovy maštale.
Toto zatoulané „kapesní“ skalní městečko se nachází v oblasti
Vysokomýtsko-Skutečska a to jeho jihovýchodní části mezi obcemi Proseč, Bor a
Budislav. Jsou jedinou pískovcovou oblastí Pardubického kraje. Za zmínku stojí, na samé hranici se nacházející, Pivnická rokle. Tato
neznačená rokle je tvořena velmi měkkým bílým pískovcem a opukami a je v ní
několik převisů, tunelů a jedna pseudokrasová jeskyně. Dostanete se tam po
červené značce z Polanky Střítežskou roklí a v osadě Dolany odbočíte doleva
proti proudu Pivnického potoka. Přes všechna
nejzajímavější místa vede červená značka z Budislavi přes Vranici do Nových
Hradů.
Další neznačené roklinky a stezky si šikovný turista (a
to jsme všichni) najde sám. (Já jsem tam byla před loni na kole, to jsem byla
vice mobilní a tak jsem taky prolezla všechny kouty). Pak jsme pokračovali
krásnou přírodou, les, ticho, nikde nikdo, jen my a příroda, no prostě nádhera.
Potom zase rychle do autobusu a pokračovali jsme směrem Na Jindřichův Hradec.
Jindřichův Hradec - prohlídka města –
barokní most Jindříš – po červené Jindřišské údolí –
Vítkův hrádek – po zelené Blažejov – po
cyklistické stezce Malý Ratmírov a pak bez značky do cíle (9 km)
Všichni si prohlédli
město, muzeum, někteří i vyhlídku z věže, ale my „céčkaři“, (musím
poděkovat všem, kteří se ke mně připojili a nenechali mě s těmi berlemi na
holičkách) se tak po prohlídce města, krásného náměstí, kde si každý udělal
nějaké fotky, protože to opravdu stojí za to. Pak se turisti určitě vedení
Dvořákovými vydali na plánovaný výlet, přes most Jindříš, Vítkův hrádek do
Blažejova. „Céčkaři“ si dali jídlo a pivko hned na náměstí a tak to bylo i
s krásným výhledem. Pak do autobusu s Blažejem do Blažejova, kde jsme
všechny pěší dobrali a pokračovali autobusem do Malého Ratmírova, kde jsme měli
ubytování. JardaF. opět prověřoval řidičskou zdatnost Blažeje, zda se snad
nějak nezmenšila, když jsme loni nikam nejeli, ale Blažej opět nám dokázal, že
projede a dojede všude.
Pak se rozdaly klíče
od chatek, apartmány měly různé názvy ŽÍZEŇ, HLAD a tady je sestava z ÚNAVY,
proběhlo vybalování a převlékání, no taková normální příprava na večeři.
Po výborné večeři
jsme se přesunuli na terásku a hned jsme začali s programem, který nám okořenili
Evka a Jarda D. a zdatně jim asistovala Eva Fillipi, zapěli a předali Jardovi upomínkové
předměty a pak se začalo s obvyklým programem, jen moc chyběla kytara,
kterou náš „Ó veliký“ zapomněl doma.
I přes to jsme vykouzlili nějaký zpěv, který
podporován rumem s kofolou (sponzorský
dar od Heluš J. výherkyně zájezdu, Eva F. zas přispěla
zelenou) všem rozvázal hrdla a tak se všichni bavili jak uměli, bylo jasno,
hvězdy na nebi jen zářily, ale dole bylo zimno, hostitelé nám vydali podsedáky
a pak i deky a tak to docela šlo. S vyhlídkou na následující krásný den se
všichni pomalu vydávali ke svým chatkám a už jen usnout a připravit se na
zítřek.
Pátek 9.6.2017 -- Landštejn, Slavonice, Ďáblova prdel…
Landštejn – po červené Staré Město pod
Landštejnem – Slavonice (12 km)
Valtínov – po NS – rozhledna U Jakuba –
Ďáblova Prdel – Valtínov
(5 km)
Landštejn (dříve také Lanštýn, nebo Landštýn) je mohutná zřícenina hradu v oblasti zvané Česká Kanada. Stojí v nadmořské výšce 650 m na vrcholu výrazného návrší nad stejnojmennou osadou asi tři kilometry severozápadně od Starého Města pod Landštejnem v okrese Jindřichův Hradec. Hrad má románské jádro, které bylo výrazně rozšířeno v období pozdní gotiky a renesance. Roku 1771 byl zničen požárem a opuštěn. V poslední třetině dvacátého století proběhla jeho rozsáhlá, ale z památkového hlediska necitlivá rekonstrukce, které znemožnila poznání některých fází stavebního vývoje hradu
Landštejn od jihovýchodu
Po prohlídce hradu, který je opravdu nádherný, ty
výhledy, no paráda. Pak se chodící skupina vydala do Starého Města pod
Landštejnem přes Slavonice a Valtínov po Naučné stezce na
rozhlednu U Jakuba. Sešli jsme se v hospůdce a společně pokračovali autobusem do Nového
Světa a odtud jsme se vydali k pověstné „Ďáblově prdeli“, je to obrovský
kámen, s puklinou uprostřed a tak to opravdu tak vypadáĎáblova
prdel-nejpozoruhodnější
balvan České Kanady
Tento balvanitý výchoz připomínající zadnici
je považován za nejznámější a nejcharakterističtější skalní útvar
přírodního parku Česká Kanada. Nachází se v lese
poblíž osady U Panského lesa v trojúhelníku osad Terezín, Nový Svět a Valtínov.
Jardovu p…. jsme
nikdo nestačili zvěčnit, myslím, že je to velká škoda, tak jen hlava v p…,
pak i ruka v p… a i dvě ruce v p… a asi stačilo
Po
všeobecném focení u tohoto pozoruhodného kamene, všichni si tam strčili ruku,
někteří odvážlivci, jako náš „Ó veliký“ šel příkladem, aby bylo možno porovnat
velikosti. O něco dále byla rozhledna, nemohlo se dohodnout, zda je otevřená
nebo zavřená, terén pro berle nebyl způsobilý a tak jsme se vydali zpět
k autobusu.
V Novém světě (viz foto Jirky
Baslara na stránkách SRKS, na rajčeti) jsme uviděli asi světový unikát,
samoobslužné zařízení na čepování piva (u nás je známý Lesní bar, kde je toho
víc, co si člověk může koupit). Všichni jsme se nacpali k výčepu, který je
zařízen jako automat na kávu, akorát je tam pivo, takže pivomat a myslím, že
jsme jim zdárně vyprázdnili sudy
.. 
Docela
fronta, co? Pak opět do autobusu a kolem nás poetické názvy obcí Horní Pěna,
Nová Hlína, Dolní Pěna.
Zastavili
jsme se v Českém Rudolci, kde je zámek trochu podobný Hluboké, ale hlavně
jsme šli do pivnice, kde měli různá piva, poprvé jsem zkusila 16° pivo a byla to
palba. Pak zase rychle do autobusu a zpět do Malého Ratmírova.
Český Rudolec (nazývaný též Malá Hluboká nebo Moravská Hluboká) je zámek stojící u silnice II/409 v jihovýchodní části vesnice Český Rudolec ve stejnojmenné obci, nedaleko Dačic, v oblasti České Kanady, hojně využívané zejména cykloturisty.
|
Zámek Český Rudolec |
|
|
Sobota 10.6.2017 – Vlakem
Českou Kanadou
Pěšky (3 km) – Malý Ratmírov 9.45 – vlakem
do Nové Bystřice, muzeum veteránů, na zmrzlinu do Litschau, Kaproun
–možnost návštěvy památníku Járy Cimrmana (800 m na
zastávku vlaku, kde byl Cimrman vyloučen z vlakové přepravy, Kunžak
Tak
to byl plán, ale při večerním sezení se rozhodlo, že se nepojede do ciziny, ale
navštívíme Třeboň, což si myslím, že byl lepší nápad. Opět jsme holdovali
dobrému moku a dobrá nálada se dostavila sama. Holky nastoupily s krásnými
blikacími oušky a hned jsme měli všichni nablikáno, ale nejvíc to odnesl Láďa
Š., kterého byly blikací ouška navštívit v chatce, protože se dožadovaly
Panenky, ale nebyly úspěšné a to už jsou dvě velké opomenutí – 1. zapomenutá kytara, 2. nezazpívaná
Panenka (bude nám to chybět), snad se to napraví příští rok, všichni
doufáme a těšíme se
Ráno
jsme se vydali z kempu po silnici na vlakovou stanici Střížovice, kde jsme
čekali, až přijede po úzkokolejce vláček, kterým jsme se přepravili do Nové
Bystřice. Tam jsme si nejdříve počkali na příjezd staré parní lokomotivy, která
přivezla i malé vagonky.
Železniční trať Jindřichův Hradec – Nová Bystřice (v současném jízdním řádu pro cestující značena jako trať 229)
je úzkorozchodná regionální železniční
trať o délce 33,0 km nacházející se v Jihočeském kraji. Díky úzkému rozchodu
koleje 760 mm (tzv. bosenský rozchod) a díky přírodě České
Kanady, kudy dráha prochází, je vyhledávanou turistickou
atrakcí. Byla zprovozněna v roce 1897. Jejím majitelem
tehdy byla akciová společnost Localbahn Neuhaus –
Neubistritz, ale přepravu zajišťovaly rakouské státní dráhy kkStB a od roku 1918 posléze Československé státní dráhy.
V roce 1925
byla dráha zestátněna. Od roku 1998 je vlastníkem
a provozovatelem tratě společnost Jindřichohradecké místní dráhy
.
S
Pak jsme po
značkách natištěných na chodníku zamířili do Veteran muzea
Muzeum v Nové Bystřici
je prvním a největším muzeem amerických předválečných automobilů v Čechách. Málokteré prostory se hodí k procházce historií tak, jako stará industriální textilka. Technická náplň muzea se snoubí s architekturou fabriky a je více než snadné vžít se do dob, které vám muzeum představuje…
Fakt jedno auto pěknější jak
druhé, bylo se na co dívat. I WC bylo ve stejném duchu, pneumatika asi nebyla
od veterána, ale je to nápadité. Po prohlídce a nezbytné kávičce jsme se vydali
zase na nádraží, kde na nás čekal autobus i Blažej. Pokračovali jsme směrem na
Třeboň a Blažej nezklamal, dal 2x kruhový objezd kolem kapříků a zato si
vysloužil potlesk a jásot účastníků zájezdu. V Třeboni jsme se opět
rozdělili, turisté se statečně vydali navzdory horku na další putování a my
céčkaři po prohlídce památek a náměstí a návštěvě infocentra jsme chtěli opět skončit v hospodě, ale
v Třeboni zrovna probíhaly trhy, lidí jako smetí, samý stánek a taky samý
cyklista, proto jsme opustili náměstí, kde bylo docela draho
a přemístili jsme se do hospůdky, kde jsme se dobře najedli a kde taky
měli velký slunečník a tak nám bylo dobře.
Pěší pochovali ze Staré Hlíny
do Třeboně. Cestou se občerstvili jak jinak v kraji rybníků - na Rybářské
baště.
Všichni
turisté i céčkaři se zdárně vrátili k autobusu a zase nás Blažej bez
nehody a s veselou náladou, tleskal do taktu, že nám i řidiči
v protisměru záviděli, dovezl do Ratmírova. Večeře se stihla akorát a zase
jsme se vrhli do konzumací piva, vína a různého jiného alkoholu, Hrad měl opět
neobvyklé aperitivy, či co to bylo a opět bylo veselo a zpěvy neměly konce a
někteří ze samé radosti netrefili domů, ale druhý den ráno bylo vše, tak jak má
být.
A to už se
blížila neděle, poslední den našeho jihočeského putování po Kanadě.
Neděle 11.6.2017 – konečná…
Od chatek bez značky Vlčice (muzeum České
Kanady) – po žluté zámek Rozkoš – tvrz Budkov –Strmilov (7
km) a po cestě zpět Telč
Chatová
oblast Slunečnice
Tvrz Budkov
Zámek Rozkoš
Turisté
se opět vydali na cestu podle itineráře a my „céčkaři“ a bylo nás čím dál víc,
snad i polovina jsme se nasoukali do autobusu a jeli jsme do Strmilova, kde
chtěl Tomáš na hřbitově najít svého praděda Peřinu, ale nebyl úspěšný, ale na
náměstíčku byla nějaká kobka, nebo co, dole čerti a různé jiné figuríny. Pak jsme se opět spojili s turisty,
nasedli do autobusu a vydali se do Telče.
Strmilov
Turisté
se opět vydali na cestu podle itineráře a my „céčkaři“ a bylo nás čím dál víc,
snad i polovina jsme se nasoukali do autobusu a jeli jsme do Strmilova, kde
chtěl Tomáš na hřbitově najít svého praděda Peřinu, ale nebyl úspěšný, ale na
náměstíčku byla nějaká kobka, nebo co, dole čerti a různé jiné figuríny, po
návštěvě podzemí se turisté spojili s „céčkaři“ a společně jsme nastoupili do
autobusu a vydali se do Telče.
Nevím, kde
to je, ale holky vypadají moc pěkně
TELČ
Telč - Náměstí
Zachariáše z Hradce
Podle místní
pověsti bylo město založeno již v roce 1099.[3]
První písemná zmínka o něm však pochází až
z roku 1315.
Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců.
Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad
a kostel, opevnil
město a postavil též gotické domy kolem tržiště.[3]
Roku 1386 zničil požár
západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí. V roce 1423 dobyli město husité.
Pohled na Telč z výšky, no není to nádhera,
ofotila jsem si to v infocentru. Tady je náměstí prázdné, ale o to je to
působivější
Telč je opravdu krásné
město, plno japonských fotících cizinců nás už ani nepřekvapilo, taky jsme se
snažili fotit krásné renovované fasády a uklizené náměstí, zašli jsme i do
zámku, kde byly na trávníku dobové šaty na figurínách, tak jsme pózovaly, tedy
pózovala.
Byl
tam asi dětský den, pořád někde někdo pobíhal, ale bylo vedro a tak rychle
někam do stínu a na stanovený čas do autobusu. Chvíli se čekalo na dva
opozdilce, kteří trochu zabloudili, ale nakonec jsme se zase v plném počtu
vraceli domů.
Strašně
rychle to uteklo a musíme si to všechno krásné v sobě uložit, abychom se
k těmto zážitkům mohli zase někdy vrátit.
Snažila
jsem se naše putování popsat, jak jsem nejlépe uměla, s fotkami jsem měla
problém, tak buďte shovívaví. Díky
Jaroušku náš, moc ti
za všechny děkuji, že jsi to zase pro nás zase tak krásně vymyslel a ta naše
parta se opět vydařeně setkala.
Ať žije SRKS a 26.8. sraz na Králičáku
