Na Medarda do Kanady (české)   8. až 11. června 2017

 

Odjezd ve čtvrtek 8.6.2012 v 600 Šumperk Gottwalďák, 610 Postřelmov, 620 Zábřeh nám. Osvobození.

 

Čtvrtek 8.6.2017 – Zastávka v maštali, Jindřichův Hradec a okolí.…

Vranice – po červené Toulovcovy maštale – U kostelíčku – po žluté Městské maštale – Budislav (5 km)

Jindřichův Hradec - prohlídka města – barokní most Jindříš – po červené Jindřišské údolí –

Vítkův hrádek – po zelené Blažejov – po cyklistické stezce Malý Ratmírov a pak bez značky do cíle (9 km)

 

Pátek 9.6.2017 – Landštejn, Slavonice, Ďáblova prdel…

Landštejn – po červené Staré Město pod Landštejnem – Slavonice (12 km)

Valtínov – po NS – rozhledna U Jakuba – Ďáblova Prdel – Valtínov (5 km)

 

Sobota 10.6.2017 – Vlakem Českou Kanadou

Pěšky (3 km) – Malý Ratmírov 9.45 – vlakem do Nové Bystřice, muzeum veteránů, na zmrzlinu do

Litschau, Kaproun – po dohodě se neuskutečnilo, místo toho byla návštěva Třeboně

možnost návštěvy památníku Járy Cimrmana (800 m na zastávku vlaku, kde byl Cimrman vyloučen z vlakové přepravy, Kunžak

 

Neděle 11.6.2017 – konečná…

Od chatek bez značky Vlčice (muzeum České Kanady) – po žluté zámek Rozkoš – tvrz Budkov –Strmilov (7 km) a po cestě zpět Telč                                 

Tak jsme se dočkali a zase jedeme na náš vymodlený výlet, tentokrát je naším cílem Česká Kanada. Jednoroční přestávka nás jednak namlsala a druhak jsme všichni šumperáci stáli dlouho před 6 hodinou ranní na Gottwalďáku, a očekávali Vobusáky, tedy autobus VOBUS s řidičem Blažejem, který už si na nás už zvykl a určitě už se taky těšil, až nás všechny zase uvidí. Blažej

 

 Zastávky Chromeč, Postřelmov, Zábřeh a Zvole už dobře známe, tedy náš řidič Blažej a tak jsme všechny zdárně nabrali a pokračovali k první zastávce .

Jirka Baslar, vzorný jako vždy, pro nás udělal kartičky účastníka zájezdu (kdyby se někdo nedej Bože ztratil), nebo jen aby nám to ostatní záviděli.

 

 

 

 

Vranice – po červené Toulovcovy maštale – U kostelíčku – po žluté Městské maštale – Budislav (5 km)

 

Tak začal první den a hned jsme se vydali po vyznačené trase zšli Vranic na Toulovcovy maštale

 

Z Vranic jsme  šli lesem po červené na Toulovcovy maštale.

 

 

Toto zatoulané „kapesní“ skalní  městečko se nachází v oblasti Vysokomýtsko-Skutečska a to jeho jihovýchodní části mezi obcemi Proseč, Bor a Budislav. Jsou jedinou pískovcovou oblastí Pardubického kraje. Za zmínku stojí, na samé hranici se nacházející, Pivnická rokle. Tato neznačená rokle je tvořena velmi měkkým bílým pískovcem a opukami a je v ní několik převisů, tunelů a jedna pseudokrasová jeskyně. Dostanete se tam po červené značce z Polanky Střítežskou roklí a v osadě Dolany odbočíte doleva proti proudu Pivnického potoka.  Přes všechna nejzajímavější místa vede červená značka z Budislavi přes Vranici do Nových Hradů.

 

Další neznačené roklinky a stezky si šikovný turista (a to jsme všichni) najde sám. (Já jsem tam byla před loni na kole, to jsem byla vice mobilní a tak jsem taky prolezla všechny kouty). Pak jsme pokračovali krásnou přírodou, les, ticho, nikde nikdo, jen my a příroda, no prostě nádhera. Potom zase rychle do autobusu a pokračovali jsme směrem Na Jindřichův Hradec.

 

 

Jindřichův Hradec - prohlídka města – barokní most Jindříš – po červené Jindřišské údolí –

Vítkův hrádek – po zelené Blažejov – po cyklistické stezce Malý Ratmírov a pak bez značky do cíle (9 km)

Nám. Míru

 

 

 

 

 

Všichni si prohlédli město, muzeum, někteří i vyhlídku z věže, ale my „céčkaři“, (musím poděkovat všem, kteří se ke mně připojili a nenechali mě s těmi berlemi na holičkách) se tak po prohlídce města, krásného náměstí, kde si každý udělal nějaké fotky, protože to opravdu stojí za to. Pak se turisti určitě vedení Dvořákovými vydali na plánovaný výlet, přes most Jindříš, Vítkův hrádek do Blažejova. „Céčkaři“ si dali jídlo a pivko hned na náměstí a tak to bylo i s krásným výhledem. Pak do autobusu s Blažejem do Blažejova, kde jsme všechny pěší dobrali a pokračovali autobusem do Malého Ratmírova, kde jsme měli ubytování. JardaF. opět prověřoval řidičskou zdatnost Blažeje, zda se snad nějak nezmenšila, když jsme loni nikam nejeli, ale Blažej opět nám dokázal, že projede a dojede všude.

Pak se rozdaly klíče od chatek, apartmány měly různé názvy ŽÍZEŇ, HLAD a tady je sestava z ÚNAVY, proběhlo vybalování a převlékání, no taková normální příprava na večeři.

 

Po výborné večeři jsme se přesunuli na terásku a hned jsme začali s programem, který nám okořenili Evka a Jarda D. a zdatně jim asistovala Eva Fillipi, zapěli a předali Jardovi upomínkové předměty a pak se začalo s obvyklým programem, jen moc chyběla kytara, kterou náš „Ó veliký“ zapomněl doma.

 

 I přes to jsme vykouzlili nějaký zpěv, který podporován  rumem s kofolou (sponzorský dar od Heluš J. výherkyně zájezdu, Eva F. zas přispěla zelenou) všem rozvázal hrdla a tak se všichni bavili jak uměli, bylo jasno, hvězdy na nebi jen zářily, ale dole bylo zimno, hostitelé nám vydali podsedáky a pak i deky a tak to docela šlo. S vyhlídkou na následující krásný den se všichni pomalu vydávali ke svým chatkám a už jen usnout a připravit se na zítřek.

 

Pátek 9.6.2017 -- Landštejn, Slavonice, Ďáblova prdel…

Landštejn – po červené Staré Město pod Landštejnem – Slavonice (12 km)

Valtínov – po NS – rozhledna U Jakuba – Ďáblova Prdel – Valtínov

(5 km)

Landštejn (dříve také Lanštýn, nebo Landštýn) je mohutná zřícenina hradu v oblasti zvané Česká Kanada. Stojí v nadmořské výšce 650 m na vrcholu výrazného návrší nad stejnojmennou osadou asi tři kilometry severozápadně od Starého Města pod Landštejnemokrese Jindřichův Hradec. Hrad má románské jádro, které bylo výrazně rozšířeno v období pozdní gotikyrenesance. Roku 1771 byl zničen požárem a opuštěn. V poslední třetině dvacátého století proběhla jeho rozsáhlá, ale z památkového hlediska necitlivá rekonstrukce, které znemožnila poznání některých fází stavebního vývoje hradu

 
Landštejn od jihovýchodu

Po prohlídce hradu, který je opravdu nádherný, ty výhledy, no paráda. Pak se chodící skupina vydala do Starého Města pod Landštejnem přes Slavonice  a Valtínov po Naučné stezce na rozhlednu U Jakuba. Sešli jsme se v hospůdce a společně pokračovali autobusem  do Nového Světa a odtud jsme se vydali k pověstné „Ďáblově prdeli“, je to obrovský kámen, s puklinou uprostřed a tak to opravdu tak vypadáĎáblova prdel-nejpozoruhodnější balvan České Kanady

Tento balvanitý výchoz připomínající zadnici je považován za nejznámější a nejcharakterističtější skalní útvar přírodního parku Česká Kanada. Nachází se v lese poblíž osady U Panského lesa v trojúhelníku osad Terezín, Nový Svět a Valtínov.

Ďáblova prdel

 

Jardovu p…. jsme nikdo nestačili zvěčnit, myslím, že je to velká škoda, tak jen hlava v p…, pak i ruka v p… a i dvě ruce v p… a asi stačilo

Po všeobecném focení u tohoto pozoruhodného kamene, všichni si tam strčili ruku, někteří odvážlivci, jako náš „Ó veliký“ šel příkladem, aby bylo možno porovnat velikosti. O něco dále byla rozhledna, nemohlo se dohodnout, zda je otevřená nebo zavřená, terén pro berle nebyl způsobilý a tak jsme se vydali zpět k autobusu.

V Novém světě (viz foto Jirky Baslara na stránkách SRKS, na rajčeti) jsme uviděli asi světový unikát, samoobslužné zařízení na čepování piva (u nás je známý Lesní bar, kde je toho víc, co si člověk může koupit). Všichni jsme se nacpali k výčepu, který je zařízen jako automat na kávu, akorát je tam pivo, takže pivomat a myslím, že jsme jim zdárně vyprázdnili sudy

..

Docela fronta, co? Pak opět do autobusu a kolem nás poetické názvy obcí Horní Pěna, Nová Hlína, Dolní Pěna.

Zastavili jsme se v Českém Rudolci, kde je zámek trochu podobný Hluboké, ale hlavně jsme šli do pivnice, kde měli různá piva, poprvé jsem zkusila 16° pivo a byla to palba. Pak zase rychle do autobusu a zpět do Malého Ratmírova.

Český Rudolec (nazývaný též Malá Hluboká nebo Moravská Hluboká) je zámek stojící u silnice II/409 v jihovýchodní části vesnice Český Rudolec ve stejnojmenné obci, nedaleko Dačic, v oblasti České Kanady, hojně využívané zejména cykloturisty.

 

Zámek Český Rudolec

Zámek Český Rudolec
Zámek Český Rudolec

Sobota 10.6.2017 – Vlakem Českou Kanadou

Pěšky (3 km) – Malý Ratmírov 9.45 – vlakem do Nové Bystřice, muzeum veteránů, na zmrzlinu do Litschau, Kaprounmožnost návštěvy památníku Járy Cimrmana (800 m na zastávku vlaku, kde byl Cimrman vyloučen z vlakové přepravy, Kunžak

Tak to byl plán, ale při večerním sezení se rozhodlo, že se nepojede do ciziny, ale navštívíme Třeboň, což si myslím, že byl lepší nápad. Opět jsme holdovali dobrému moku a dobrá nálada se dostavila sama. Holky nastoupily s krásnými blikacími oušky a hned jsme měli všichni nablikáno, ale nejvíc to odnesl Láďa Š., kterého byly blikací ouška navštívit v chatce, protože se dožadovaly Panenky, ale nebyly úspěšné a to už jsou dvě velké opomenutí – 1. zapomenutá kytara, 2. nezazpívaná Panenka (bude nám to chybět), snad se to napraví příští rok, všichni doufáme a těšíme se

Ráno jsme se vydali z kempu po silnici na vlakovou stanici Střížovice, kde jsme čekali, až přijede po úzkokolejce vláček, kterým jsme se přepravili do Nové Bystřice. Tam jsme si nejdříve počkali na příjezd staré parní lokomotivy, která přivezla i malé vagonky.

Železniční trať Jindřichův HradecNová Bystřice (v současném jízdním řádu pro cestující značena jako trať 229) je úzkorozchodná regionální železniční trať o délce 33,0 km nacházející se v Jihočeském kraji. Díky úzkému rozchodu koleje 760 mm (tzv. bosenský rozchod) a díky přírodě České Kanady, kudy dráha prochází, je vyhledávanou turistickou atrakcí. Byla zprovozněna v roce 1897. Jejím majitelem tehdy byla akciová společnost Localbahn Neuhaus – Neubistritz, ale přepravu zajišťovaly rakouské státní dráhy kkStB a od roku 1918 posléze Československé státní dráhy. V roce 1925 byla dráha zestátněna. Od roku 1998 je vlastníkem a provozovatelem tratě společnost Jindřichohradecké místní dráhy

.Nádraží v Nové Bystřici

S

Pak jsme po značkách natištěných na chodníku zamířili do Veteran muzea

Muzeum v Nové Bystřici

je prvním a největším muzeem amerických předválečných automobilů v Čechách. Málokteré prostory se hodí k procházce historií tak, jako stará industriální textilka. Technická náplň muzea se snoubí s architekturou fabriky a je více než snadné vžít se do dob, které vám muzeum představuje…

Fakt jedno auto pěknější jak druhé, bylo se na co dívat. I WC bylo ve stejném duchu, pneumatika asi nebyla od veterána, ale je to nápadité. Po prohlídce a nezbytné kávičce jsme se vydali zase na nádraží, kde na nás čekal autobus i Blažej. Pokračovali jsme směrem na Třeboň a Blažej nezklamal, dal 2x kruhový objezd kolem kapříků a zato si vysloužil potlesk a jásot účastníků zájezdu. V Třeboni jsme se opět rozdělili, turisté se statečně vydali navzdory horku na další putování a my céčkaři po prohlídce památek a náměstí a návštěvě infocentra  jsme chtěli opět skončit v hospodě, ale v Třeboni zrovna probíhaly trhy, lidí jako smetí, samý stánek a taky samý cyklista, proto jsme opustili náměstí, kde bylo docela draho a přemístili jsme se do hospůdky, kde jsme se dobře najedli a kde taky měli velký slunečník a tak nám bylo dobře.

Pěší pochovali ze Staré Hlíny do Třeboně. Cestou se občerstvili jak jinak v kraji rybníků - na Rybářské baště.

Všichni turisté i céčkaři se zdárně vrátili k autobusu a zase nás Blažej bez nehody a s veselou náladou, tleskal do taktu, že nám i řidiči v protisměru záviděli, dovezl do Ratmírova. Večeře se stihla akorát a zase jsme se vrhli do konzumací piva, vína a různého jiného alkoholu, Hrad měl opět neobvyklé aperitivy, či co to bylo a opět bylo veselo a zpěvy neměly konce a někteří ze samé radosti netrefili domů, ale druhý den ráno bylo vše, tak jak má být.

A to už se blížila neděle, poslední den našeho jihočeského putování po Kanadě.

Neděle 11.6.2017 – konečná…

Od chatek bez značky Vlčice (muzeum České Kanady) – po žluté zámek Rozkoš – tvrz Budkov –Strmilov (7 km) a po cestě zpět Telč

Chatová oblast Slunečnice

Tvrz  Budkov

Zámek Rozkoš

Turisté se opět vydali na cestu podle itineráře a my „céčkaři“ a bylo nás čím dál víc, snad i polovina jsme se nasoukali do autobusu a jeli jsme do Strmilova, kde chtěl Tomáš na hřbitově najít svého praděda Peřinu, ale nebyl úspěšný, ale na náměstíčku byla nějaká kobka, nebo co, dole čerti a různé jiné figuríny.  Pak jsme se opět spojili s turisty, nasedli do autobusu a vydali se do Telče.

Strmilov

Turisté se opět vydali na cestu podle itineráře a my „céčkaři“ a bylo nás čím dál víc, snad i polovina jsme se nasoukali do autobusu a jeli jsme do Strmilova, kde chtěl Tomáš na hřbitově najít svého praděda Peřinu, ale nebyl úspěšný, ale na náměstíčku byla nějaká kobka, nebo co, dole čerti a různé jiné figuríny, po návštěvě podzemí se turisté spojili s „céčkaři“ a společně jsme nastoupili do autobusu a vydali se do Telče.

Nevím, kde to je, ale holky vypadají moc pěkně

TELČ

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/12/N%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_Zachari%C3%A1%C5%A1e_z_Hradce%2C_Tel%C4%8D.jpg/220px-N%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_Zachari%C3%A1%C5%A1e_z_Hradce%2C_Tel%C4%8D.jpg 

Telč - Náměstí Zachariáše z Hradce

Podle místní pověsti bylo město založeno již v roce 1099.[3] První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1315. Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců. Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad a kostel, opevnil město a postavil též gotické domy kolem tržiště.[3] Roku 1386 zničil požár západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí. V roce 1423 dobyli město husité.

 

Pohled na Telč z výšky, no není to nádhera, ofotila jsem si to v infocentru. Tady je náměstí prázdné, ale o to je to působivější

Telč je opravdu krásné město, plno japonských fotících cizinců nás už ani nepřekvapilo, taky jsme se snažili fotit krásné renovované fasády a uklizené náměstí, zašli jsme i do zámku, kde byly na trávníku dobové šaty na figurínách, tak jsme pózovaly, tedy pózovala.

 

Byl tam asi dětský den, pořád někde někdo pobíhal, ale bylo vedro a tak rychle někam do stínu a na stanovený čas do autobusu. Chvíli se čekalo na dva opozdilce, kteří trochu zabloudili, ale nakonec jsme se zase v plném počtu vraceli domů.

Strašně rychle to uteklo a musíme si to všechno krásné v sobě uložit, abychom se k těmto zážitkům mohli zase někdy vrátit.

Snažila jsem se naše putování popsat, jak jsem nejlépe uměla, s fotkami jsem měla problém, tak buďte shovívaví. Díky

Jaroušku náš, moc ti za všechny děkuji, že jsi to zase pro nás zase tak krásně vymyslel a ta naše parta se opět vydařeně setkala.

 

Ať žije SRKS a 26.8. sraz na Králičáku